Malta #1

16:00:00

Malta? To je jedna velká párty, ne? Říkali všichni, když se dozvěděli, že pro letní jazykový kurz jsem si vybrala právě Maltu. A ano, měli pravdu, ale přesně jak jsem předpokládala, vůbec mi to nevadilo. K tomu se ale dostanu později, protože bych tenhle první článek chtěla pojmout spíš informativně, jako "jak se to stalo, že jsem na tři týdny vypadla do země, kde jsem nikdy předtím nebyla a dokonce se mi to líbilo?"


Já totiž obecně hrozně nerada opouštím pohodlí domova a představa, že poletím někam úplně sama, budu se muset s někým bavit a celkově, že prostě budu muset přežít, se mi úplně nezamlouvala. Nakonec jsem ale s mírným odporem souhlasila, protože "opravdovej život začíná za hranicí tvý komfortní zóny, ne?" Předcházely tomu dvě návštěvy Student Agency a asi tři hodiny listování v brožurkách o partnerských školách v cizině. Malta byla ale od začátku jasou volbou a to hned z několika důvodů. Co mi přišlo nejdůležitější bylo, že přece v létě nepojedu někam, kde bude 20 stupňů a pršet (to byla narážka na Anglii, kdybyste to nepochopili :D). Potom taky, že když už mám dělat něco, co mi je krajně nepohodlný, tak ať to alespoň stojí za to! A Malta je přesně něco, co já normálně nevyhledávám, spíš se toho snažím ze všech sil vyvarovat. Spoustu lidí, strašné horko, párty... A tak jsem se prostě sbalila a jela.


Bydlela jsem v úplném centru San Giljan (Saint Julian's), což se nakonec ukázalo jako velmi prozíravý tah, protože je to blízko ke všemu důležitému. Kromě pláže. Na pláž je to vždycky daleko, pokud nebydlíte v jednom z těch šílených hotelových resortů, které buď na pláži přímo stojí nebo vlastní malou pláž mají. Náš apartmán měl tři dvojlůžkové ložnice, dvě koupelny a kuchyň spojenou s obývákem. Bydlelo nás tam vlastně ani nevím kolik, protože někteří často nocovali někde venku a naopak, občas někdo přespával na gauči - což se nesmí, ale stejně to všichni dělali. Partnerskou školou Student Agency je European School og English - ESE, která se od apartmánu nacházela asi 2 minuty a další 2 minuty od samého centra dění - Pacevillu. Takže pokud se na Maltu chystáte a plánujete trávit většinu svého volného času právě v Pacevillu, kde je mimo jiné i nejbližší pláž, která je ale docela ošklivá, tohle bydlení je trefa do černého.


První tři dny byly docela peklo a to hlavně kvůli tomu, že všichni moji spolubydlící byli Turci a bavili se mezi sebou zásadně turecky. Taky už tam spolu žili 5 (!) měsíců, takže jsem si připadala jako takový vetřelec. A taky už byli dost znudění, jak jsem se později dozvěděla, a těšili se domů, takže nějaké navazování vztahů už je nezajímalo. Ale postupem času se to zlepšovalo a nakonec jsme si i docela povídali, přestože s jejich jazykovou úrovní to nebylo úplně jednoduché. Na poslední týden se k nám připojil kluk ze Švýcarska, což byla příjemná změna nejen proto, že se chtěl bavit a měl svělou angličtinu, ale i proto, že už jsem nebyla jako Alenka v říši Turků. Jediný problém byl, že on měl odpolední výuku a já dopolední, takže jsme se skoro nevídali.


Co se týče školy, při základním kurzu probíhá výuka 4 hodiny (45 minutové lekce) denně s půlhodinovou pauzou na oběd. Školní budova je kompletně bezbariérová, má kavárnu a všichni jsou tam moc milí. První den vás na základě testu a pohovoru zařadí do určité skupiny, dostanete papír, kde je číslo učebny a jméno učitele a vyzvednete si učebnici. Potom si musíte najít třídu, což není tak jednoduché, když vůbec nevíte, jak je budova uspořádaná a organizovaná. Proto je tu spoustu lidí v modrých tričkách, kterých se můžete zeptat. Potom přichází další šok, když se "vetřete" do skupiny několika dalších studentů a ihned s nimi musíte začít interaktovat. Moje skupina, jak jsem po pár minutách zjistila, se skládala hlavně z lidí, kteří byli na Maltě delší dobu a postupně se prokousávali jednotlivými úrovněmi, což mi úplně nevyhovovalo, takže jsem si promluvila s učitelkou a nechala se přeřadit o úroveň výš, čímž jsem dostala "kvalitnější" spolužáky a naprosto super učitele. Škola také pořádá volnočasové akce, kterými jsou hlavně párty nebo výlety. To mají na starost také tihle modrotričkaři. Je dobré se těchto aktivit účastnit, protože si najdete nové kamarády jak z řad studentů, tak ze zaměstnaců školy, kteří jsou na Maltě často kvůli dlouhodobému studiu angličtiny a škola je po nějaké době zaměstná jako pomocný personál. A taky je to zábava.


Nevím, co bych ještě mohla takhle na úvod napsat. Tohle asi není článek pro každého, ale když jsem odjížděla, nenašla jsem prakticky nic, co by mi přiblížilo, jak to na Maltě chodí, takže jsem si řekla, že to alespoň takhle hrubě sepíšu, i kdyby to mělo pomoct jen jediné dušičce. V příštím článku bych chtěla shrnout všechna turistická lákadla, která Malta nabízí, protože za tři týdny je stihnete navštívit všechna, ale ne všechna za to stojí. Alespoň podle mě. A bude spooousta fotek :) Zatím se mějte krásně a užívejte si prázdniny, pokud ještě nějaké máte :)

ANNA

Možná se vám bude líbit

0 komentářů

With love, ANNA. Používá technologii služby Blogger.