V sobotu 27. května se v Kutné Hoře konal Gastrofestival. Když jsem to zjistila, hned jsem věděla, že se tam půjdu podívat. Navíc bylo krásně, přišlo mi to jako první typicky letní den. Taky jsem si pěkně spálila ramena, ale to nemění nic na tom, že to bylo super.

Tenhle pán, společně s několika dalšími, vařil v rámci programu guláš v takovém ohromném kotli, ale bohužel jsme ho neochutnali, protože jsme na něj v tom horku vůbec neměli chuť. Místo toho jsme se nakonec rozhodli pro asijské burgry z takové krásné kuchyně na kolečkách, které jsme ale snědli dřív, než jsem je stihla vyfotit.

No a u burgerů to nezůstalo. Jako dezert jsme si dali nejdřív jahodovo-bazalkovou a arašídomáslovou (?) zmrzlinu, později ještě rakytníkovou (která byla bezkonkurenčně nejlepší) a makovou. Taky jsme ochutnali Ghítelu, mátovou makronku, mučenkovou limonádu, pivo z Malešova, perníkový závin a to jsem ještě určitě na něco zapomněla.

Co se týče programu na stagi, nemůžu posoudit, protože jsem se tam ani nekoukla. Víc mě zaujaly stánky s biopotravinami a květinami, které krásně doplnily to všechno jídlo kolem. Pro děti byla také připravena dílnička na výrobu náhrdelníků z těstovin.

Zelené Benátky tři hodiny od Prahy. Alespoň to se píše o Spreewaldu na internetu. Tuhle přezdívku si vysloužil jednozanečně díky svému spletitému systému vodních kanálů. My jsme se tam ale vydali hlavně kvůli rozsáhlé síti cyklostezek, kterou jsme nakonec ani moc nevyužili, ale o tom až později.


Ubytování jsme sehnali poblíž vesnice Burg, kam jsme se také první den jeli podívat. Autem jsme dojeli do vesnice Raddusch a odtud pokračovali na kolech. Na kole jezdím strašně nerada, takže asi pochopíte, když vám řeknu, že z celého výletu nemám jedinou fotku. Každopádně, pár světlých momentů by se našlo, například, když jsme se v Burgu stavili na oběd v jakémsi řeznictví s překvapivě luxusní (a nacpanou) jídelnou nebo když jsme mávali podnapilým turistům, kteří se nechávali povozit na lodičkách.

Hned za vesnicí (protože Burg prý je vesnice) se nachází cosi jako rozhledna - Bismarckturm - odkud má být krásný rozhled, takže proč se tam nestavit, když je to téměř po cestě, že? Jenže žádný výhled se nekonal, jak jsem se později dočetla, tyto rozhledny (ano, je jich víc) jsou vlastně spíš majáky a uvidíte z nich možná tak koruny stromů.

Cestou zpět jsme trošku bloudili, ale nakonec jsme se ve zdraví vrátili k autu. Dojeli jsme se "domů" převléknout, a protože ještě nebylo tak pozdě, zajeli jsme se podívat do městečka Lübbenau, kde jsme ochutnali vyhlášené spreewaldské okurky a navštívili kavárnu s krásným interiérem.

A to byl první a jediný den, kdy bylo docela hezky. Nazítří se hodně ochladilo a navíc začalo pršet, takže jsme se rozhodli udělat si výlet do Berlína. A jelikož byla opravdu zima, zašli jsme do Bode Museum, kde byla výstava soch a obrazů, která se nám ve finále vlastně moc nelíbila, takže vám ji ani nebudu doporučovat. Bylo to ale jediné muzeum, na které se nestála několik desítek minut dlouhá fronta (upřímně, není se čemu divit). Když se udělalo trochu lépe, prošli jsme se po centru a obhlédli ty nejikoničtější památky a nakonec si dali úplně výborný oběd v syrské restauraci, kam určitě musíte zajít!

No, a další den už jsme jeli domů, ale cestou jsme se ještě podívali do vesnice Straupitz na ten krásný mlýn, který vidíte v úvodu. 




Na to, že jsme s sebou táhli kromě kol i veškeré vybavení na bruslení, jsme si toho sportu moc neužili, ale musím uznat, že kraj je to hezký, jen kdyby tolik nepršelo.

Žádné cesty teď v plánu nemám, takže nemůžu říct, o čem a kdy vám zase napíšu, ale doufám, že se máte fajn a že se tu zase brzy potkáme :)

ANNA

Jak jsem slibovala, dneska se podíváme na malou reportáž z hor, konkrétně z městečka Abtenau v Rakousku, kde jsme si s rodinou užívali jarní prázdniny.

Abtenau se nachází kousek od Salzburgu, což je velmi strategická poloha pro české turisty. Jednak to není daleko od hranic a druhak se tam můžete zajet podívat, třeba když bude ošklivo nebo se vám zrovna nebude chtít lyžovat. Po cestě se také můžete zastavit v outletovém centru Piding.

Počasí nám moc nevyšlo, tedy jak se to vezme. Některé dny bylo tak hezky, že chodit na sjezdovky nemělo smysl, protože sníh skoro tekl.

Celý tenhle kraj je součástí lyžařské oblasti Dachstein West. V samotném Abtenau je jedna "pořádná" lanovka a jedna kotva. My jsme jezdili do 15min vzdáleného Rußbachu, kde se nachází vcelku veliké lyžařské středisko.

Když přišel zrovna jeden z těch dní, kdy venku chodíte v tričku, vyjeli jsme si někam na výlet. Jednou to bylo do oblasti Postalm, kde jsme si udělali krásnou procházku na kopec a cestou jsme dokonce stihli i "odlovit kešku." Druhý výlet byl podstatně delší, desetikilometrový, a vedl kolem dokola kopce poblíž již zmiňovaného Rußbachu. A věřte nebo ne, dokonce se konal i třetí výlet, speciálně po keškách, ale ten ani nestojí za řeč. Byla to řekněme taková okružní procházka kolem Abtenau.

Jeden den nám naopak celý propršel. Proto jsme se vydali navštívit muzeum RedBull, Hangar 7, kde se sice smí fotit, ale je zakázáno fotky publikovat. Jednu fotku si ale neodpustím ;-) ( kdyby vás to zajímalo, tak tam je taky keška :D). Od muzea jsme zamířili do centra, prošli si hlavní ulice a skončili v předem výhlídnuté kavárně, která se ukázala být skvělým místem s milou obsluhou a výborným čokoládovým dortíkem.

A to je asi tak všechno, co o naší dovolené můžu napsat. Docela jsem si to užila, i když na sjezdovkách bylo hodně lidí a oproti tomu docela málo sněhu, ale zase to byla příjemná změna, jet projednou někam jinam, než do Schladmingu.

Ještě jsem vlastně zapomněla zmínit, že celé Abtenau je obehnáno a proťato běžkařskými stopami a pro fandy sáňkování se tam nachází dokonce i sáňkařská dráha, kde jsme ale nebyli, a to hlavně kvůli měkkému sněhu a vysoké ceně za půjčení sáněk.

Taky jsem přemýšlela, že bych si pořídila doménu a tak nějak "vylezla" s tímto blogem na světlo světa. A představte si, že jsem se rozmýšlela tak dlouho, až si moji vyhlédnutou doménu zaregistroval nějaký pán a chystá se na ní publikovat cestovatelský blog. Tomu se říká "vypálit někomu rybník" :( Štve mě to, protože jsem si s vymýšlením názvu blogu dala opravdu práci, takže si na něj přirozeně dělám nároky. Ale co, pořád mám k dispozici jiné koncovky a jednou si třeba tu doménu koupím :)

Doufám, že se máte fajn a užíváte si sobotu (protože já si ji moc neužívám, ale to už je jiný příběh... :)). A radujte se, začíná jaro! Tedy pokud neholdujete zimě, to potom spíš plačte.

Pá!

ANNA