Světování

  • Domů
  • Off topic
  • Rande s Garrym
  • Na cestách
    • Francie
    • Chorvatsko
    • Irsko
    • Malta
    • Německo
    • Polsko
    • Rakousko
    • Švédsko
    • USA
Norsko

Oppdal, Svinvika

By ANNA - 4.2.19
Možná už jsem někdy někde psala, že přibližně jednou za dva roky jezdíme s rodinou do Norska na ryby. A rok 2018 byl zrovna jedním z těch, kdy jsme si půjčili dodávku, sbalili pruty a vyrazili směr
Grisvågøya - malý, téměř neobydlený ostrov asi 2 hodiny západně od Trondheimu.


Obvykle do Norska jezdíme několik dní s tím, že přespáváme na různých místech a chodíme na malé výlety po okolí, abychom taky dělali něco jiného, než lovili ryby. Tentokrát se táta rozhodl, že si zkrátíme cestu tím, že pojdeme nočním trajektem z Kielu do Göteborgu. Tak jsme získali čas na několikadenní zastávku v campu poblíž norského Oppdalu, kde jsme si pronajali dvě krásné chatičky (jelo nás totiž 7) a prozkoumávali okolní krajinu. Samotné město nás moc nenadchlo, všechno bylo tak nějak prázdné a zavřené, a nenašli jsme ani místo, kde bychom si dali zmrzlinu. Nakonec jsme se museli spokojit s nanukem ze supermarketu. Okolní kopce už ale byly o moc lepší. První výšlap jsme naplánovali od historického ubytovacího zařízení Kongsvoll, které se nachází na trase mezi vesnicemi Hjerkinn a Driva a je výchozím bodem pro několik okružních trailů (a možná i běžkařských tratí). Cestou můžete obdivovat především vrcholky hor (třeba i nejvyšší horu celé oblasti - Snøhettu), potůčky, různé druhy mechu a houby, které v Norsku nikdo nesbírá.





Druhý výlet vedl na vrchol Bårdsfjellet, což jsem si teda vůbec neužila, protože se mi prostě nechtělo chodit, a ono to zrovna bylo pořád do kopce (překvapivě :D). Každopádně výhled shora za to stál, všude kolem byla jezera, ovečky, další houby... Já se ovcí (a dalších větších zvířat) docela bojím, takže jsem zažila docela šok, když jsem jednu u cesty přehlédla a všimla jsem si jí, až když jsem ji míjela, takže jsem zaječela, až ovce utekla.







Po návratu jsme ještě s E. vylezly na skálu nad campem, kde jsme našly naprostý instaspot, takže jsme se tam asi hodinu jen fotily. Potom jsme samozřejmě prozkoumaly i okolí a objevily třeba krásný statek, ale jelikož už se stmívalo a cesta dolů byla docela terénní, moc jsme se tam nepokoukaly a šly radši zpátky.

Další den už jsme pokračovali do naší cílové destinace na Grisvågøyu. Náš pronajatý domek byl zvenčí úplně snový - modré zdi, velká okna, schody jak u vily... Každopádně uvnitř to na mě zpočátku působilo jako z nějakého hororu s vraždící panenkou. Všude byly kýčovité věci, jakože úplně všude. Na zdech spoustu obrázků, na parapetech vázičky, figurky, mističky, dečky, mušličky... Jeden celý pokoj byl dokonce vyhrazený pro 'muzeum' se starým nábytkem, porcelánem a vyšívanými dečkami. Co jsem ale považovala za nejhorší (kromě vycpaného jelena v obýváku), byla kolébka u nás v ložnici, která byla kompletně povlečená, nazdobená, vypiplaná, jen to dítě tam chybělo. Prostě divný. Nicméně nějak jsem si zvykla a žádnou vraždící panenku jsem nepotkala.





Co se týče ostrova, moc vám o něm neřeknu. Párkrát jsem si vyšli kousek po cestě k lesu, ale většinu času jsme trávili na rybách. Ono se stejně nedalo moc procházet, protože všude byli komáři. Jednou nebo dvakrát jsme vyrazili na borůvky a lesní jahody, ze kterých jsem upekla velmi provizorní cheesecake, který ale všem chutnal.

Počasí se nám během pobytu docela měnilo. Někdy bylo klidně 30° a šli jsme se koupat do nedalekého jezera, jindy pršelo a foukalo, že se jsme jen seděli v obýváku a hráli lodě. A taky pročítali knihu hostů, ze které jsme zjistili, že je tenhle dům vlastně takovou českou rybářskou základnou. Našli jsme i spoustu tipů, kam vyjet za nejlepším úlovkem, který se nám zezačátku vyhýbal. Pak ale přišla noc, kdy jsme nachytali několik desítek tresek a vynahradili si tak neúspěchy prvních dnů. Tahle oblast patří mezi oficiální loviště, takže se počet vylovených/puštěných ryb musí zapisovat a nahlásit. Taky je stanovena maximální hmotnost vyvážených filet na osobu, ale do té jsme se s přehledem vešli.



Přijde mi, že lidé mají za to, že v Norsku je akorát zima a draho. To první rozhodně neplatí, v létě je v Norsku klidně úplně stejně jako u nás. Občas samozřejmě přijde nějaká bouřka nebo teplotní výkyv v podobě 12°, ale s tím se musí počítat. S těmi cenami je to ovšem asi pravda. Jahody sice stojí 40,-, Coca Cola dvacku, bohužel ale v norských korunách, což ve výsledku znamená, že je tam všechno tak třikrát dražší. Proto je nejlepší vézt si jídlo s sebou a na místě kupovat jen to, co by cestu nepřežilo. A taky zkuste některé norské speciality jako nasládlé nakládané sledě s kořením a skořicí, hnědý karamelový sýr Gudbrandsdalen nebo koláč Skolebrød ;)

To je k naší dovolené v Norsku asi vše, mějte se krásně a užívejte si ten sníh za okny :)

ANNA


  • 0 Comments
  • Share:
Británie

Eurovýlet: Londýn

By ANNA - 21.12.18
Po kratší odmlce jsem opět tu, abych konečně uzavřela tuhle minisérii o našich letních výletech po Evropě. Pokud si ještě někdo vzpomíná, naposledy jsme skončily v Edinburghu a je tedy čas přesunout se do Londýna. Londýn je podle mě prototypem mainstreamové destinace, a nejspíš i proto jsem tam nikdy předtím nebyla. Navíc jsem Londýn vždycky považovala za takové upjaté rádoby nóbl město, o kterém se všichni musí učit, protože je prostě nejlepší. A nemůžu říct, že bych tenhle názor po návštěvě nějak zásadně přehodnotila. Neříkám, že se mi tam nelíbilo, vlastně to do jisté míry předčilo má očekávání, některá místa mě dokonce velmi mile překvapila, ale stejně mi Londýn přijde trošku přeceňovaný.


Tentokrát jsme bydlely v hostelu Clink78, který není tak úplně v centru, ale v rámci zachování statusu "low cost výlet" jsme vybraly to nejlepší, co jsme mohly. Ubytování bylo taky na tomhle pobytu asi to nejvtipnější. Když jsme přišly na pokoj (sdílený 12lůžák), všude bylo spoustu rozbalených kufrů, ale jinak nikde nikdo. Po zběžné obhlídce jsme usoudily, že tam asi nejspíš bydlí několik holek. Ha ha. Nakonec se ukázalo, že je s námi na pokoji 9 mladých designérů (s vytříbeným vkusem na módu), kteří se ještě navíc všichni znali. Takže jsme si tam připadaly trošku jako vetřelci, zvlášť když na nás absolutně v ničem nebrali ohledy. Ale když po čase zjistili, že jsme vcelku normální, tak se s námi i začali bavit a nakonec to bylo docela fajn.

Co se týče samotného Londýna, obešly jsme všechno to, co radí každý levný průvodce. Už při plánování celého tohohle tripu jsme Londýn vybraly spíš jako strategický bod kvůli levnějším letenkám, a taky proto, aby se tam Andula už konečně podívala, než že bychom chtěly objevovat nějaká neturistická místa. A taky jsme byly už trošku unavené a těšily se domů.

Dost času jsme strávily na Oxford street, protože jsem strašně potřebovala do toho slavného LUSHe, že jo. A taky mám (ve většině případů) ráda, když  je kolem pořádný mumraj, což Oxford street rozhodně splňuje. Potom jsme přes Temple zamířily ke Katedrále svatého Pavla, kde se mi vážně moc líbilo. Dlouho jsme tam seděly na lavičce, obědvaly a pozorovaly školáčky v uniformách. Od katedrály jsme se přesunuly do Tate Modern, což taky vůbec nebylo špatné, vezmeme-li v potaz, že galerie opravdu nemám ráda. No a od Tateu jsme to vzaly podél řeky směrem k Tower bridge. Jelikož se zrovna hrál Wimbledon, narazily jsme cestou na několik míst s velkoplošnými obrazovkami, kde vysílali aktuální zápasy. Jedno takové bylo zrovna kousek od radnice, tak jsme si tam na chvíli (delší chvíli) sedly a koukaly. Taky tam chytře přistavily street food stánky, takže jsme si rovnou daly i večeři. K mostu jsme taky nakonec došly a celý den jme zakončily zastávkou u Toweru.










Když už jsme se chtěly vracet na hostel, z ničeho nic přestalo jezdit metro. A jak už jsem psala v úvodu, nebydlely jsme zrovna v centru, takže jsme si daly ještě krásnou pětikilometrovou procházku. Anglie ten den hrála nějaký fotbal, takže jsme potkaly spoustu úplně nacpaných putik, kde se fandilo, a celé to bylo takové milé.

Druhý den byl hlavním bodem programu britský parlament. Big Ben byl jaksi pod lešením, ale Westminster Abbey nám úplně stačila. To je totiž taky úplně fenomenální stavba. Skončily jsme, jako vždy a všude,  na lavičce v parku, kde jsme se dobu jen kochaly a psaly pohledy. Potom si k nám přisedl postarší pán v obleku, o kterém si doteď myslím, že to byl nějaký vrcholný politik, a začal si s námi povídat o cestování, což bylo krásný.





Zbytek dne jsme tak nějak strávily v Chinatown, kde jsme nakupovaly suvenýry domů, ve Starbucksu u Piccadilly, protože to už byla taková tradice, a taky na Trafalgar square, kde vznikla i úplně poslední fotka tohoto Eurovýletu. Pak už jsme jely zpátky na hostel balit a připravovat se na cestu domů, protože jsme musely hrozně brzo vstávat kvůli autobusu na letiště. Letěly jsme ze Stanstedu do Pardubic, protože to bylo zdaleka nejlevnější, a až na to zpoždění, které už ale bylo na denním pořádku, to bylo úplně v pohodě (i když pardubické letiště je, oproti právě třeba Stanstedu, docela dobrý vtip :D).





A to je všechno! 17 dní, 3 země, 4 města, 309 920 kroků a 2 holky, který nikdy předtím nic takovýho neplánovaly. A bylo to super. Sice mi trvalo půl roku to všechno sepsat, ale aspoň tu u toho teď můžu hezky vzpomínat. 

Přeju vám krásné svátky a zase se tu někdy uvidíme!

ANNA
  • 0 Comments
  • Share:
Británie

Eurovýlet: Edinburgh

By ANNA - 13.9.18
Ze všech těch měst, která jsme navštívily, je Edinburgh asi jediným, kde bych si dokázala představit žít. To mi samozřejmě došlo až se značným odstupem, protože když na celý tenhle výlet vzpomínám, Edinburgh (na rozdíl třeba od rozdivočelé Barcelony) je zahalen hávem něčeho příjemného a útulného (asi to dává smysl, když je přibližně čtvrtinový :D)


Ubytování jsme opět měly skvělé, tentokrát na studentských kolejích, kde byla možnost pozdního check-inu bez příplatku, což se nám skvěle hodilo, protože jsme přistávaly někdy kolem jedenácté a ještě dlouho jsme hledaly zastávku autobusu, protože to značení bylo dost nepřehledné, a když jsme ten autobus nakonec našly, tak jsme ho musely nechat ujet, protože nám nedošlo, že bankovkami řidiči nezaplatíme a musely jsme si jít někam rozměnit - naštěstí mají na letišti automaty, které bankovky berou, takže jsme vytěžily ještě chipsy :D. Přesné sumy mincí na autobus byly potom náš stěžejní problém i později. Ale zpět k ubytování, u nás by se takové koleji říkalo buňková, což znamená, že vždy několik pokojů mělo společnou kuchyňku, kde byl i gaučík a televize. Pokojík byl naprosto dostačující a vlastní koupelna byla super bonus. Do centra jsme to měly pěšky tak 15-20 minut, takže jsme většinu času chodily pěšky.

V Edinburghu jsme byly šest nocí, tudíž jsme nic nijak nehrotily a udělaly si to takové volné. Program sestavovala hlavně Šárka, protože mně je většinou celkem jedno kam půjdem, co všechno navštívíme a kudy se vrátíme, protože vždycky se cestou najde něco nečekaně zajímavého, hezkého nebo prostě něco, kam zrovna náhle hrozně potřebujete jít. Abych to ale vzala alespoň trošku popořadě, hned ve středu jsme se vydaly na Calton Hill, kde jsme si udělaly obří picnic, protože jsme po tom nočním cestování měly hrozný hlad. A navíc picnic s výhledem na celé město prostě chcete. Překvapivě tam ani nebylo moc lidí. Potom jsem nutně potřebovala fotku mezi sloupy toho velkého památníku, ale vůbec jsem tam nemohla vylézt a všichni na mě koukali, ale nakonec jsem to zvládla :D

Na Calton Hillu je ještě několik dalších památníků jako Dugald Stewart Monument, který najdete na každé druhé pohlednici, protože je od něj krásný výhled, nebo Nelson Monument, což je víceméně rozhledna, kam se ovšem platí vstupné, tudíž jsme tam nebyly. Když jsme se dostatečně pokoukaly, sešly jsme zase dolů a daly se do objevování centra. Nejprve jsme strávily dost času na The Royal Mile, kde mají mimo super Starbucksu třeba i St. Gile's Cathedral, kde to bylo moc hezké a platilo se (myslím) dobrovolné vstupné + poplatek za focení, který jsme si zaplatily jen jeden, takže fotila jen Šárka, a potom jsme se vydaly směrem k hradu, kde musím zmínit i superčisté, prázdné a neplacené veřejné záchodky, které jsme potkaly cestou. Hrad jako takový je asi hezčí zpovzdálí, což nám ostatně později potvrdili i naši skotští spolubydlící v Londýně. Hádáte správně, že prohlídku za nějaké nesmyslné peníze jsme si nechaly ujít a ušetřený obnos investovaly do raději do kávy :D 








Další dny jsme různě přeorganizovávaly kvůli počasí. Jeden den totiž bylo krásně, svítilo sluníčko a i v sukni bylo člověku vedro, ale jindy jsme ráno vycházely se dvěma svetry a stejně jsme klepaly kosu. Ve čtvrtek jsme si koupily celodenní jízdenku na autobus a vydaly se do Cramondu na pláž. Voda byla překvapivě možná teplejší než v Portu, ale my jsme koupání ani moc neplánovaly. Chodily jsme po pláži, sbíraly mušle a kamínky... Taky jsme se chtěly jít podívat na Cramond Island, kam vede cesta, která je při přílivu pod vodou, tudíž jsou dány bezpečné časy, kdy je vhodné se tam vydat. My jsme už dopředu věděly, že tam budeme přesně v tu špatnou dobu, ale stejně jsem tak trochu doufala, že to klapne. Neklaplo. Z pláže jsme takovou turistickou stezkou došly zase zpět k hlavnější ulici, odkud jezdily autobusy. Cestou jsme si koupily zmrzlinu a potkaly krásný vodopád s jakousi zříceninou.



Dalším bodem na programu byl Lauriston Castle, který stojí v takové rozlehlé zahradě, odkud je krásný výhled právě na Cramond Island. Zahrada je rozdělená na několik částí podle toho, co tam zrovna roste. My jsme si ji celou prošly, potkaly několik veverek, poseděly na vyhlídce, udělaly fotky a jely zase domů (pravděpodobně udělat si večeři a pustit si Riverdale :D).


Pátek jsme měly dost kulturní. Po tom, co jsme prolétly všechny obchody na Princes Street, jsme navštívily nejprve Skotskou národní galerii, před kterou nějaký Leprikón foukal bubliny pro děti, a potom (na Šárčin popud) Armchair Books, což je antikvariát/second-hand knihkupectví, který je až po strop vyskládaný knihami. Na mě ovšem největší dojem udělal pán za kasou, který byl hezký, vtipný a měl skvělý hudební vkus (doteď mě mrzí, že jsem se nešla zeptat, co to poslouchá). Cestou domů jsme to vzaly přes Victoria Street, která inspirovala (jako spoustu jiných věcí v Edinburghu) J.K.Rowling při psaní Harryho Pottera.











Sobotu si upřímně moc nepamatuji. Ráno jsme každopádně absolvovaly The Potter Trail, což je vlastně komentovaná prohlídka města ve stylu Harryho Pottera. Naše průvodkyně, Becky, byla super, a i když jsem tak 30% informací neslyšela, bylo to fajn. Na oběd jsme zašly na The Food & Flea Market, což je místo se street food stánky a blešákem, kde uprostřed seděl týpek a hrál na kytaru a bylo to fakt dost dobrý. Potom jsme ještě před zavíračkou stihly Národní muzeum, které mě překvapilo tím, jak je uvnitř pěkné. Jak interiér, tak expozice. Pro děti ideální. A taky se dá vylézt na střechu. A mají tam ovci Dolly!




Poslední plnohodnotný den, tedy neděli, jsme celou věnovaly výstupu na Arthur's Seat, což bylo fakt super. Koupily jsme si nějaké věci k jídlu a na jednom z kopečků si cestou dolů udělaly picnic. Samozřejmě s Riverdalem :D Všude tam bylo dost lidí, ještě navíc se zrovna běžel nějaký závod, ale na našem místečku se za celou dobu nikdo neobjevil.






No a v pondělí, po dalším Starbucksu, jsme letěly zase dál, do Londýna, do naší poslední destinace. A o tom vám napíšu zase příště :)
Mějte se krááásně a jeďte do světa!

ANNA
  • 0 Comments
  • Share:
Older
Stories
With love, ANNA. Používá technologii služby Blogger.

O blogu

připravuje se

Sleduj

  • instagram
  • pinterest
  • Goodreads

Štítky

Francie Chorvatsko Irsko Malta Německo Polsko Portugalsko Rakousko Španělsko Švédsko USA

Archiv

  • ▼  2019 (1)
    • ▼  února (1)
      • Oppdal, Svinvika
  • ►  2018 (5)
    • ►  prosince (1)
    • ►  září (1)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  března (1)
  • ►  2017 (9)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  září (1)
    • ►  srpna (1)
    • ►  června (1)
    • ►  května (1)
    • ►  března (1)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (1)
  • ►  2016 (22)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (1)
    • ►  června (2)
    • ►  května (1)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (1)
    • ►  února (1)

Populární

  • Spreewald
    Zelené Benátky tři hodiny od Prahy. Alespoň to se píše o Spreewaldu na internetu. Tuhle přezdívku si vysloužil jednozanečně díky svému sple...
  • Gastrofest Kutná Hora
    V sobotu 27. května se v Kutné Hoře konal Gastrofestival. Když jsem to zjistila, hned jsem věděla, že se tam půjdu podívat. Navíc bylo krás...
  • Malta #1
    Malta? To je jedna velká párty, ne? Říkali všichni, když se dozvěděli, že pro letní jazykový kurz jsem si vybrala právě Maltu. A ano, měli ...
  • Eurovýlet: Porto
    Tak dneska to bude o Portu, druhém největším Portugalském městu, kde jsme strávily pět krásných dní. Tentokrát jsme našly ubytování...
  • Eurovýlet: Barcelona
    Jak už jsem psala na Instagramu, po maturitě jsme se (za odměnu) vydaly na sedmnáctidenní putování po západní Evropě, konkrétně po Barcelon...

Moji oblíbenci

  • Food paper travel
  • Loudavým krokem
  • Sandra Kisić
  • Sleeping fox

Created with by BeautyTemplates.

Back to top