Možná už jsem někdy někde psala, že přibližně jednou za dva roky jezdíme s rodinou do Norska na ryby. A rok 2018 byl zrovna jedním z těch, kdy jsme si půjčili dodávku, sbalili pruty a vyrazili směr
Grisvågøya - malý, téměř neobydlený ostrov asi 2 hodiny západně od Trondheimu.
Obvykle do Norska jezdíme několik dní s tím, že přespáváme na různých místech a chodíme na malé výlety po okolí, abychom taky dělali něco jiného, než lovili ryby. Tentokrát se táta rozhodl, že si zkrátíme cestu tím, že pojdeme nočním trajektem z Kielu do Göteborgu. Tak jsme získali čas na několikadenní zastávku v campu poblíž norského Oppdalu, kde jsme si pronajali dvě krásné chatičky (jelo nás totiž 7) a prozkoumávali okolní krajinu. Samotné město nás moc nenadchlo, všechno bylo tak nějak prázdné a zavřené, a nenašli jsme ani místo, kde bychom si dali zmrzlinu. Nakonec jsme se museli spokojit s nanukem ze supermarketu. Okolní kopce už ale byly o moc lepší. První výšlap jsme naplánovali od historického ubytovacího zařízení Kongsvoll, které se nachází na trase mezi vesnicemi Hjerkinn a Driva a je výchozím bodem pro několik okružních trailů (a možná i běžkařských tratí). Cestou můžete obdivovat především vrcholky hor (třeba i nejvyšší horu celé oblasti - Snøhettu), potůčky, různé druhy mechu a houby, které v Norsku nikdo nesbírá.
Druhý výlet vedl na vrchol Bårdsfjellet, což jsem si teda vůbec neužila, protože se mi prostě nechtělo chodit, a ono to zrovna bylo pořád do kopce (překvapivě :D). Každopádně výhled shora za to stál, všude kolem byla jezera, ovečky, další houby... Já se ovcí (a dalších větších zvířat) docela bojím, takže jsem zažila docela šok, když jsem jednu u cesty přehlédla a všimla jsem si jí, až když jsem ji míjela, takže jsem zaječela, až ovce utekla.
Po návratu jsme ještě s E. vylezly na skálu nad campem, kde jsme našly naprostý instaspot, takže jsme se tam asi hodinu jen fotily. Potom jsme samozřejmě prozkoumaly i okolí a objevily třeba krásný statek, ale jelikož už se stmívalo a cesta dolů byla docela terénní, moc jsme se tam nepokoukaly a šly radši zpátky.
Další den už jsme pokračovali do naší cílové destinace na Grisvågøyu. Náš pronajatý domek byl zvenčí úplně snový - modré zdi, velká okna, schody jak u vily... Každopádně uvnitř to na mě zpočátku působilo jako z nějakého hororu s vraždící panenkou. Všude byly kýčovité věci, jakože úplně všude. Na zdech spoustu obrázků, na parapetech vázičky, figurky, mističky, dečky, mušličky... Jeden celý pokoj byl dokonce vyhrazený pro 'muzeum' se starým nábytkem, porcelánem a vyšívanými dečkami. Co jsem ale považovala za nejhorší (kromě vycpaného jelena v obýváku), byla kolébka u nás v ložnici, která byla kompletně povlečená, nazdobená, vypiplaná, jen to dítě tam chybělo. Prostě divný. Nicméně nějak jsem si zvykla a žádnou vraždící panenku jsem nepotkala.
Co se týče ostrova, moc vám o něm neřeknu. Párkrát jsem si vyšli kousek po cestě k lesu, ale většinu času jsme trávili na rybách. Ono se stejně nedalo moc procházet, protože všude byli komáři. Jednou nebo dvakrát jsme vyrazili na borůvky a lesní jahody, ze kterých jsem upekla velmi provizorní cheesecake, který ale všem chutnal.
Počasí se nám během pobytu docela měnilo. Někdy bylo klidně 30° a šli jsme se koupat do nedalekého jezera, jindy pršelo a foukalo, že se jsme jen seděli v obýváku a hráli lodě. A taky pročítali knihu hostů, ze které jsme zjistili, že je tenhle dům vlastně takovou českou rybářskou základnou. Našli jsme i spoustu tipů, kam vyjet za nejlepším úlovkem, který se nám zezačátku vyhýbal. Pak ale přišla noc, kdy jsme nachytali několik desítek tresek a vynahradili si tak neúspěchy prvních dnů. Tahle oblast patří mezi oficiální loviště, takže se počet vylovených/puštěných ryb musí zapisovat a nahlásit. Taky je stanovena maximální hmotnost vyvážených filet na osobu, ale do té jsme se s přehledem vešli.
Přijde mi, že lidé mají za to, že v Norsku je akorát zima a draho. To první rozhodně neplatí, v létě je v Norsku klidně úplně stejně jako u nás. Občas samozřejmě přijde nějaká bouřka nebo teplotní výkyv v podobě 12°, ale s tím se musí počítat. S těmi cenami je to ovšem asi pravda. Jahody sice stojí 40,-, Coca Cola dvacku, bohužel ale v norských korunách, což ve výsledku znamená, že je tam všechno tak třikrát dražší. Proto je nejlepší vézt si jídlo s sebou a na místě kupovat jen to, co by cestu nepřežilo. A taky zkuste některé norské speciality jako nasládlé nakládané sledě s kořením a skořicí, hnědý karamelový sýr Gudbrandsdalen nebo koláč Skolebrød ;)
To je k naší dovolené v Norsku asi vše, mějte se krásně a užívejte si ten sníh za okny :)
ANNA
