Malta je tak malá, že ji za tři týdny stihnete projet úplně celou. No, možná i za dva, když se budete činit. Já jsem objevovala především střední a severní část ostrova, protože na jih mě to nějak netáhlo. Přišlo mi, že tam nic zajímavého není. Každopádně ve větších městech si můžete zaplatit výlet turistickým "coachem", a to buď na sever, nebo na jih, takže tam přecejen asi něco bude :)

Já jsem ale nic takového neabsolvovala a šla jsem si hezky po svých. Teda, ne úplně. První výlet byl totiž pořádaný školou a vedl do Valletty. Jelikož jsme ho měli v rámci pobytu hrazený, tak jsme se ho účastnili, protože proč ne, že? Dokonce jsme měli i vlastního průvodce, který za moc nestál, ale něco málo jsme se dozvěděli. Později jsme se do Valletty vypravili ještě jednou, tentokrát už na vlastní pěst, ale ani z téhle návštěvy jsem nenabyla dojmu, že by to bylo nějaké úžasné město. Mimochodem, píšu v množném čísle, protože jsem samozřejmě většinu času trávila s kamarády :)

Valletta je víceméně jedna hlavní ulice a obří přístav. A potom taky spoustu domů. které tvoří dlouhou zástavbu a není na nich nic moc zajímavého. V současné době se skoro celé město rekonstruuje, protože příští rok bude Evropským hlavním městem kultury. A co se týče té jejich veleslavné katedrály, tak ta mě neskutečně zklamala. Za to přemrštěné vstupné to vážně nestojí.

Co se dalších měst týče, navštívili jsme i bývalé hlavní město Mdina. Oproti Vallettě je Mdina opravdu maličká a klidná. Je tam spoustu uzounkých uliček a tudíž i stín, který se v tom odporném červencovém vedru opravdu hodí. Celé město je opevněné a z "hradeb" je krásný výhled skoro na celý ostrov. Jediné, co mě trochu mrzelo, bylo čistě turistické zaměření všeho - samé obchody se suvenýry, zmrzlina, pizzerie... Nic, co by korespondovalo s historií nebo alespoň atmosférou tohoto místa. Okolo Mdiny se rozkládá město Rabat, což je vlastně její suburbium, ale tam se nám nechtělo a raději jsme dali přednost klimatizovanému autobusu a jeli poměrně brzy zase domů.

Dalším z lákadel Malty je St. Peter's Pool, což je taková zátočka vymletá ve skále. Většina lidí tam chodí proto, aby si právě z té skály skočila do vody. Pokud vám jde o koupání, vůbec bych tam nechodila a to hned z několika důvodů. Od autobusu je to ještě pěkný kus cesty pěšky, kdy se protahujete mezi auty, která stojí dlouhou kolonu na parkoviště (takže autem to radši vůbec nezkoušejte) a pokud se zdárně dostanete až k vodě, čeká vás další kolona, tentokrát na schůdky do vody, které tam jsou jen jedny. Taky jsem zapomněla zmínit, že tam není vůbec žádný stín a občerstvení až na kopci, kam se vám v tom horku rozhodně chtít nebude.

Dále má Malta spoustu chrámů, věží, megalitických chrámů a tak podobně, ale to mě buď nezajímalo nebo to nebyla úplně vhodná destinace pro cestování MHD. A málem bych zapomněla na Paceville!

Místo, kam se večer sjíždí celá Malta a pro mnohé centrum veškeré zábavy. Pokud se vám takové věci vyloženě nepříčí, určitě tam musíte zajít. Už jenom proto, abyste mohli říkat, že jste tam byli. Možná někdo ocení informaci, že alkohol je tam opravdu levný a každý večer je spoustu příležitostí, jak dostat panáka zadarmo. Bohužel žádné publikovatelné fotky nemám, ale asi si to dokážete představit - mraky lidí, hlasitá hudba, vodní dýmky... Takhle to asi nezní moc lákavě, ale ta atmosféra je nezapomenutelná.

Myslela jsem si, že sem zahrnu ještě výlet na Comino, ale jak to tak vidím, spíš si ho nechám do dalšího článku o Gozu a Sicílii, aby tady toho nebyl kilometr ;) Doufám, že ho brzy dopíšu, protože mě čekají ještě další dva letní reporty a za chvíli jsou Vánoce :D 

Zatím!

ANNA

Malta? To je jedna velká párty, ne? Říkali všichni, když se dozvěděli, že pro letní jazykový kurz jsem si vybrala právě Maltu. A ano, měli pravdu, ale přesně jak jsem předpokládala, vůbec mi to nevadilo. K tomu se ale dostanu později, protože bych tenhle první článek chtěla pojmout spíš informativně, jako "jak se to stalo, že jsem na tři týdny vypadla do země, kde jsem nikdy předtím nebyla a dokonce se mi to líbilo?"

Já totiž obecně hrozně nerada opouštím pohodlí domova a představa, že poletím někam úplně sama, budu se muset s někým bavit a celkově, že prostě budu muset přežít, se mi úplně nezamlouvala. Nakonec jsem ale s mírným odporem souhlasila, protože "opravdovej život začíná za hranicí tvý komfortní zóny, ne?" Předcházely tomu dvě návštěvy Student Agency a asi tři hodiny listování v brožurkách o partnerských školách v cizině. Malta byla ale od začátku jasou volbou a to hned z několika důvodů. Co mi přišlo nejdůležitější bylo, že přece v létě nepojedu někam, kde bude 20 stupňů a pršet (to byla narážka na Anglii, kdybyste to nepochopili :D). Potom taky, že když už mám dělat něco, co mi je krajně nepohodlný, tak ať to alespoň stojí za to! A Malta je přesně něco, co já normálně nevyhledávám, spíš se toho snažím ze všech sil vyvarovat. Spoustu lidí, strašné horko, párty... A tak jsem se prostě sbalila a jela.

Bydlela jsem v úplném centru San Giljan (Saint Julian's), což se nakonec ukázalo jako velmi prozíravý tah, protože je to blízko ke všemu důležitému. Kromě pláže. Na pláž je to vždycky daleko, pokud nebydlíte v jednom z těch šílených hotelových resortů, které buď na pláži přímo stojí nebo vlastní malou pláž mají. Náš apartmán měl tři dvojlůžkové ložnice, dvě koupelny a kuchyň spojenou s obývákem. Bydlelo nás tam vlastně ani nevím kolik, protože někteří často nocovali někde venku a naopak, občas někdo přespával na gauči - což se nesmí, ale stejně to všichni dělali. Partnerskou školou Student Agency je European School og English - ESE, která se od apartmánu nacházela asi 2 minuty a další 2 minuty od samého centra dění - Pacevillu. Takže pokud se na Maltu chystáte a plánujete trávit většinu svého volného času právě v Pacevillu, kde je mimo jiné i nejbližší pláž, která je ale docela ošklivá, tohle bydlení je trefa do černého.

První tři dny byly docela peklo a to hlavně kvůli tomu, že všichni moji spolubydlící byli Turci a bavili se mezi sebou zásadně turecky. Taky už tam spolu žili 5 (!) měsíců, takže jsem si připadala jako takový vetřelec. A taky už byli dost znudění, jak jsem se později dozvěděla, a těšili se domů, takže nějaké navazování vztahů už je nezajímalo. Ale postupem času se to zlepšovalo a nakonec jsme si i docela povídali, přestože s jejich jazykovou úrovní to nebylo úplně jednoduché. Na poslední týden se k nám připojil kluk ze Švýcarska, což byla příjemná změna nejen proto, že se chtěl bavit a měl svělou angličtinu, ale i proto, že už jsem nebyla jako Alenka v říši Turků. Jediný problém byl, že on měl odpolední výuku a já dopolední, takže jsme se skoro nevídali.

Co se týče školy, při základním kurzu probíhá výuka 4 hodiny (45 minutové lekce) denně s půlhodinovou pauzou na oběd. Školní budova je kompletně bezbariérová, má kavárnu a všichni jsou tam moc milí. První den vás na základě testu a pohovoru zařadí do určité skupiny, dostanete papír, kde je číslo učebny a jméno učitele a vyzvednete si učebnici. Potom si musíte najít třídu, což není tak jednoduché, když vůbec nevíte, jak je budova uspořádaná a organizovaná. Proto je tu spoustu lidí v modrých tričkách, kterých se můžete zeptat. Potom přichází další šok, když se "vetřete" do skupiny několika dalších studentů a ihned s nimi musíte začít interaktovat. Moje skupina, jak jsem po pár minutách zjistila, se skládala hlavně z lidí, kteří byli na Maltě delší dobu a postupně se prokousávali jednotlivými úrovněmi, což mi úplně nevyhovovalo, takže jsem si promluvila s učitelkou a nechala se přeřadit o úroveň výš, čímž jsem dostala "kvalitnější" spolužáky a naprosto super učitele. Škola také pořádá volnočasové akce, kterými jsou hlavně párty nebo výlety. To mají na starost také tihle modrotričkaři. Je dobré se těchto aktivit účastnit, protože si najdete nové kamarády jak z řad studentů, tak ze zaměstnaců školy, kteří jsou na Maltě často kvůli dlouhodobému studiu angličtiny a škola je po nějaké době zaměstná jako pomocný personál. A taky je to zábava.

Nevím, co bych ještě mohla takhle na úvod napsat. Tohle asi není článek pro každého, ale když jsem odjížděla, nenašla jsem prakticky nic, co by mi přiblížilo, jak to na Maltě chodí, takže jsem si řekla, že to alespoň takhle hrubě sepíšu, i kdyby to mělo pomoct jen jediné dušičce. V příštím článku bych chtěla shrnout všechna turistická lákadla, která Malta nabízí, protože za tři týdny je stihnete navštívit všechna, ale ne všechna za to stojí. Alespoň podle mě. A bude spooousta fotek :) Zatím se mějte krásně a užívejte si prázdniny, pokud ještě nějaké máte :)

ANNA

V sobotu 27. května se v Kutné Hoře konal Gastrofestival. Když jsem to zjistila, hned jsem věděla, že se tam půjdu podívat. Navíc bylo krásně, přišlo mi to jako první typicky letní den. Taky jsem si pěkně spálila ramena, ale to nemění nic na tom, že to bylo super.

Tenhle pán, společně s několika dalšími, vařil v rámci programu guláš v takovém ohromném kotli, ale bohužel jsme ho neochutnali, protože jsme na něj v tom horku vůbec neměli chuť. Místo toho jsme se nakonec rozhodli pro asijské burgry z takové krásné kuchyně na kolečkách, které jsme ale snědli dřív, než jsem je stihla vyfotit.

No a u burgerů to nezůstalo. Jako dezert jsme si dali nejdřív jahodovo-bazalkovou a arašídomáslovou (?) zmrzlinu, později ještě rakytníkovou (která byla bezkonkurenčně nejlepší) a makovou. Taky jsme ochutnali Ghítelu, mátovou makronku, mučenkovou limonádu, pivo z Malešova, perníkový závin a to jsem ještě určitě na něco zapomněla.

Co se týče programu na stagi, nemůžu posoudit, protože jsem se tam ani nekoukla. Víc mě zaujaly stánky s biopotravinami a květinami, které krásně doplnily to všechno jídlo kolem. Pro děti byla také připravena dílnička na výrobu náhrdelníků z těstovin.

Zelené Benátky tři hodiny od Prahy. Alespoň to se píše o Spreewaldu na internetu. Tuhle přezdívku si vysloužil jednozanečně díky svému spletitému systému vodních kanálů. My jsme se tam ale vydali hlavně kvůli rozsáhlé síti cyklostezek, kterou jsme nakonec ani moc nevyužili, ale o tom až později.


Ubytování jsme sehnali poblíž vesnice Burg, kam jsme se také první den jeli podívat. Autem jsme dojeli do vesnice Raddusch a odtud pokračovali na kolech. Na kole jezdím strašně nerada, takže asi pochopíte, když vám řeknu, že z celého výletu nemám jedinou fotku. Každopádně, pár světlých momentů by se našlo, například, když jsme se v Burgu stavili na oběd v jakémsi řeznictví s překvapivě luxusní (a nacpanou) jídelnou nebo když jsme mávali podnapilým turistům, kteří se nechávali povozit na lodičkách.

Hned za vesnicí (protože Burg prý je vesnice) se nachází cosi jako rozhledna - Bismarckturm - odkud má být krásný rozhled, takže proč se tam nestavit, když je to téměř po cestě, že? Jenže žádný výhled se nekonal, jak jsem se později dočetla, tyto rozhledny (ano, je jich víc) jsou vlastně spíš majáky a uvidíte z nich možná tak koruny stromů.

Cestou zpět jsme trošku bloudili, ale nakonec jsme se ve zdraví vrátili k autu. Dojeli jsme se "domů" převléknout, a protože ještě nebylo tak pozdě, zajeli jsme se podívat do městečka Lübbenau, kde jsme ochutnali vyhlášené spreewaldské okurky a navštívili kavárnu s krásným interiérem.

A to byl první a jediný den, kdy bylo docela hezky. Nazítří se hodně ochladilo a navíc začalo pršet, takže jsme se rozhodli udělat si výlet do Berlína. A jelikož byla opravdu zima, zašli jsme do Bode Museum, kde byla výstava soch a obrazů, která se nám ve finále vlastně moc nelíbila, takže vám ji ani nebudu doporučovat. Bylo to ale jediné muzeum, na které se nestála několik desítek minut dlouhá fronta (upřímně, není se čemu divit). Když se udělalo trochu lépe, prošli jsme se po centru a obhlédli ty nejikoničtější památky a nakonec si dali úplně výborný oběd v syrské restauraci, kam určitě musíte zajít!

No, a další den už jsme jeli domů, ale cestou jsme se ještě podívali do vesnice Straupitz na ten krásný mlýn, který vidíte v úvodu. 




Na to, že jsme s sebou táhli kromě kol i veškeré vybavení na bruslení, jsme si toho sportu moc neužili, ale musím uznat, že kraj je to hezký, jen kdyby tolik nepršelo.

Žádné cesty teď v plánu nemám, takže nemůžu říct, o čem a kdy vám zase napíšu, ale doufám, že se máte fajn a že se tu zase brzy potkáme :)

ANNA