Světování

Ano, opět se vracíme do dob teplých srpnových dní! Konečně jsem si totiž mezi svátky našla chvilku, abych vám napsala, jaké to bylo v Polsku.

Rodinnou dovolenou jsme vymýšleli docela narychlo a nakonec jsme se rozhodovali mezi Rujánou a severním Polskem. Vyhrálo Polsko, konkrétně městečko Łeba, protože jsme si naivně mysleli, že tam bude míň turistů. Nebylo. Nakonec nám to ale vlastně ani moc nevadilo, protože jsme bydleli trošku z centra, kde byl klid, a když jsme chtěli, zajeli jsme si do města, kde to žilo a mělo to tu správnou atmosféru - všude davy lidí, mraky outletů, heren, restaurací, suvenýrů a do toho třeba i zábavní park se všemožnými atrakcemi. Ubytování jsme tentokrát měli úplně špičkové, dokonce s možností jen tak si půjčit kola, na kterých to do centra bylo ani ne 10 minut.

Pobřeží bylo úplně nádherné a překvapivě i čisté. Nikdy jsem v Polsku nebyla a nečekala jsem, že tam mají něco takového jako dlouhatánské pláže s bílým pískem a medúzkami. Na druhou stranu, o tom, že moře asi nebude úplně teplé, stejně jako pověstný vítr, jsem věděla a stejně mě teplota vody zaskočila. Prostě Polsko plné překvapení.

Taky jsme si zaplatili několik lekcí windsurfingu na nedalekém jezeře, což bylo hodně super. Měla jsem osobní instruktorku, která byla moc sympatická a měla se mnou trpělivost (bylo to potřeba :D). Taky jsme měly zajímavou domluvu, protože já polštině moc nerozumím a ona neuměla anglicky, takže jsme se nakonec domlouvaly podivnou směsicí češtiny, polštiny a angličtiny. Instruktorů tam měli spoustu, většinou to byli studenti ještě mladší než já. Ale naštěstí slečna na 'recepci' zohlednila moje přání trénovat s holkou, protože jsem si opravdu nedokázala představit, jak se tam budu ztrapňovat před nějakým patnáctiletým klukem. Když nám lekce skončila, většinou jsme šli ještě někam na výlet, třeba na maják nebo na pláž.

Největším zážitkem byl asi Słowiński Park Narodowy, zkráceně písek, písek, písek. Nevím, co víc bych k tomu řekla. Rozhodně stojí za návštěvu, ale je tu pár zrad. Pokud přijedete autem, musíte ho zaparkovat ještě před vstupem do parku, potom si koupíte vstupenku na pokladně a potom zjistíte, že k samotným dunám je to ještě několikakilometrová procházka. Takže pokud jste přijeli odpoledne a tlačí vás čas, jste nuceni půjčit si v parku kola nebo si zaplatit ekotaxi, které je na můj vkus pekelně drahé. A taky je tam spoustu komárů, což už není takový problém, ale jelikož nám cestou zpátky začalo pršet a my museli čekat asi půlhodinovou frontu na taxi, protože se samozřejmě najednou všichni rozhodli, že jedou domů, bylo to docela nepříjemné. A taky jsou u dun asi jen tři toitoiky, což na tolik lidí úplně nestačí. Každopádně se mi tam moc líbilo, i když to tak teď možná neznělo.

A super zážitek je taky zaplatit si kajak a sjet si říčku až do moře, což jsme taky udělali. Ale teda po čase nás docela bolely ručičky.

Tak, a je to! Poslední letošní článek je na světě. Musím se v novém roce polepšit a psát bezprostředně po každém výletu, abych potom nemusela v zimě dohánět resty z prázdnin :D Uvidíme. Každopádně jestli mi vyjde alespoň část z toho, co jsem si na rok 2018 naplánovala, celé to tu zaspamuju hromadou fotek! 

Užijte si poslední dny roku 2017 a taky všechny dny budoucí! Pokud možno ve zdraví a s těmi, které máte rádi. A taky hodně foťte, ať můžete později vzpomínat, co že jste to vlastně tehdá dělali, a kde jste všude byli ;) A někdy v lednu (doufám) se tu zase sejdeme :)

ANNA