Světování

Po třech letech částečného žití v Olomouci nadešel čas posunout se dál. Tak jsem si řekla, že by bylo pěkné napsat něco o svých oblíbených místech, ať se mi hezky vzpomíná. Sice většina z nich nemá žádný turistický potenciál, ale tak nějak patří ke studentskému duchu tohohle města, a vsadím se, že každý, kdo se v Olomouci pohybuje, na ně určitě má nějakou vzpomínku. My máme s Olomoucí takový komplikovaný vztah. První dva roky jsem to tu nemohla vystát, nesnášela jsem koleje, nesnášela jsem ranní přednášky, nesnášela jsem, že mám věci roztahané na několika místech. Nesnášela jsem půlhodinové cesty autobusem do vědeckotechnického parku (ave Přichystalka), hnusné brambory v menze, Albert v Šantovce a dlouhé rovné ulice z nádraží. Teď už jsem týden bakalář a konečně nejsem v Olomouci protože musím, ale protože chci. Protože jsem si tu našla kamarády, protože vím, kam se jít projít, když mám zrovna chuť, protože vím, co mají v kterém podniku za pivo, kde mají nejlepší kávu a kde hranolky. Mám tu super byt s ještě skvělejšími spolubydlícími, vím, že každý čtvrtek ráno mě vzbudí popeláři, a že když vyjdu v 7:19, stihnu si jak koupit snídani v pekárně, tak i jízdenku za 23,- z automatu na zastávce. Taky vím, že když si večer dám 5 piv, tak se budu muset jít před spaním projít, jinak mi ráno nebude dobře. A taky vím, že se mi bude stýskat.

Jednou z nejlepších věcí na Olomouci jsou parky. Smetanovy sady s Florou, Bezručovy sady, Čechovy sady a vlastně i Rozárium. Hned první den mého studia, těsně po zápisu, jsme si tam udělaly piknik a pletly jsme bužírky. I většina meet-upů je směřována právě tam, taky se tam sportuje, hrajou si tam děti a dokonce se tam konají různé performance, jako třeba ohnivá show (doporučuju!). Kolem jsou taky nádherné vily a zrovna včera mi udělalo hroznou radost, když jsem viděla, že se opravují. Na Floře se samozřejmě děje spousta věcí a Rozárium je kapitolka sama o sobě. Na jaře a v létě se tam skvěle učí a mimo růže tam roste spoustu druhů tulipánů a jiných kytiček. Jo a hned u Flory je taky rybníček, kde se dají nejenom chytat perloočky na cvika z obecné biologie, ale taky je tam vždycky na jaře spousta káčátek. 

Další skvělou věcí je letní kino, spíš tedy bar/zahrádka Klid v ruchu. Zůstaňme ale u označení Letňák. Letňák má naprosto výjimečnou atmosféru. Sedí se pod stromy, obvykle je tam spoustu lidí, všechno je tam hrozně uvolněné a v pohodě. Pobíhají tam psi, křičí tam děti a sem tam zavane brčko. Mezi stromy jsou navěšená světýlka a pokaždé, když se rozsvítí, tak je to stejně skvělé a neokoukané jako posledně. Často se tam také konají akce typu Vintage market nebo malé koncerty. V samotném kině jsem ještě nebyla, ale to napravím. A co se týče hranolek, tak ty tam mají skvělé :D  

Když už jsem v úvodu zmínila vědeckotechnický park, tak i o něm se trošku rozepíšu. To je totiž hrozně zvláštní areál, taková samostatná jednotka, a s Olomoucí jako takovou má pramálo společného. Pro mě (a pro většinu studentů biologie) je to ale jedno z nejdůležitějších míst, jelikož se tam odehrává značná část výuky. Taky tam většina z nás psala bakalářku nebo se učila na zkoušky a státnice - stresující doby :D. I proto jsou ty (teď už) vzpomínky dost smíšené, zvlášť když si uvědomím, že vlastně skoro celé ty tři roky tam probíhala rekonstrukce, což ten dojem taky značně poznamenalo. Každopádně, nové budovy, které tam vznikly, jsou krásné, takové světové. Taky tam máme jezírko s rybkama, u kterého se skvěle jedí nanuky. Jo a taky tam dost smrdí hnůj (posolený), ale i to mi vlastně bude chybět.

Radnice. Velká srdcovka. Schválně, kolik najdu v mobilu fotek. Sloup je sice super, ale líp se na něm sedí, něž se na něj kouká. A když si na ty schody u něj sednete, tak obvykle koukáte na radnici. To je to hlavní. Teď už má i opravenou věž a je nádherná. A nikdy se neokouká, to mi můžete věřit, protože bydlím asi tak 100 metrů vedle. Ono obecně centrum Olomouce kolem náměstí (obou) je velká nádhera. Třeba Michalská ulice, sv. Mořic (s věží, kam se od 1.7.2021 zase dá vylézt) nebo Uhelná ulice s mojí oblíbenou kavárnou Cà Phê District.

Když už jsme u kaváren, za zmínku stojí i další moji oblíbenci - Cokolif na Pavelčákově, Trouble Café na Palackého, Kafe jak Lusk na Hrdinech, Café Jan na Havlíčkově a taky pražírna Kikafe na Sokolské. U restaurací si netroufám něco doporučovat, jelikož prakticky jediné, co si kdy objednávám, je Bún bò Nam Bộ z již zmiňovaného Districtu. Rozhodně ale nešlápnete vedle s Nepálskou restaurací na Dolním náměstí, restaurací CÔDÔ nebo Fishi Sushi. Nás taky vždycky zachraňovala polední nabídka Restaurace Pod Limpou, ale řekněme, že ta je dost studentská :D.

Pokud oblast Olomouce trochu rozšíříme, tak nesmím zapomenout ani na Poděbrady. Spíš než samotné jezero mám ráda tu procházku tam, jde se podél vody, přes louky, mokřady... Taky jsem tam šli na entomologickou exkurzi a cestou chytali pestřenky, pavouky, klíšťata a třeba i roháčka kozlíka. 

Některá super místa jsem objevila až teď. Třeba takový parkán u Konviktu. Konvikt jako takový je nádherná budova, kam jsem v prváku chodila do sboru. Na nádvoříčku je potom bistro a kavárna a právě na parkánu se konají různé kulturní akce, jako třeba Zaparkuj, díky kterému jsem to tam objevila. Parkány ale samozřejmě nejsou jen tam, ale také třeba u filosofické fakulty, kde jsou jako bonus i záhony s růžemi a lavičky.

Málem bych taky zapomněla zmínit Komenského ulici. Zaprvé je to hned u Dómu a pokud přicházíte od náměstí Republiky, máte na věž krásný výhled. A nejen na ni, v dálce taky úplně svítí nepřehlédnutelný kostel sv. Gorazda. Zadruhé jsem tam taky rok bydlela, takže to tam mám prochozené skrz naskrz. A zatřetí, právě tady se nachází nejlepší hospody, kde jsem prakticky strávila prvák. Nejdřív na chvíli do Tortury, než budou zavírat, potom se přesunout ke Strašidlům, kde mají levné víno a nejlepší paní hospodskou, a na závěr do Zkoušky, kde se hraje fotbálek, šipky a zpívají písničky s kytarou. Jó, to mi bude hodně chybět.

A na závěr moje milované karaoke! Bla bla bla byl můj druhý domov. Občas to sice bylo náročné - zejména pro uši - ale vždycky jsem se skvěle bavila. Takže to taky vyzkoušejte, i když třeba neumíte zpívat, s tím se počítá. A dejte si za mě třešňový pivo :D

Tak, tohle je poslední tečka za Olmem. Bylo fajn si projít Instagramový archiv a připomenout si všechny ty hezký věci. Nicméně teď, když tenhle článek po víc jak měsíci dopisuju, jsem už dááávno jinde. A taky to tu není vůbec špatný. Ale o tom příště.

Mějte se co nejlíp!

ANNA

Výjezd

Cesta do Švýcarska

Tenhle odstavec se netýká jen workcampu, ale obecně cestovatelských možností, jak se levně dostat do Švýcarska. Původně jsem zvažovala letenku do Milána, a potom přesun vlakem do Lugana, poblíž kterého se camp konal. Letenky z ČR do Milána jsou vždycky strašně levné, ale vlaky ve Švýcarsku už zas tak moc ne. Navíc se můj plán - vyskytovat se v době Covidu v Bergamu - úplně nesetkal s pochopením. Letenky do Curychu jsou mnohem dražší a v mém případě bych stejně musela ještě vlakem, takže to nepřicházelo v úvahu. Nakonec jsem se rozhodla pro FlixBus, který má spoj Praha-Lugano s přestupem v Mnichově za 1200,-, což je bezkonkurenční, a za těch 14 hodin na palubě (nebo kolik) mi to stálo :D. Švýcarsko má zvláštní systém hromadné dopravy, kdy si kupujete jízdenku na pásma nebo hodiny, a potom můžete jezdit čím chcete, včetně lodí a některých lanovek. Což je sice fajn, ale taky je to vážně hodně drahý. Celodenní jízdenka vyjde na 75CHF, ale to jen za předpokladu, že máte švýcarskou slevovou kartu, která stojí myslím přes 180CHF. Pokud ji nemáte, tak si celodenní lístek ani nemůžete koupit. Pak je tu taky možnost "pronájmu" jízdenky od obce, což jsem pochopila tak, že každá obec má možnost zakoupit roční jízdenky a pak je na jednotlivé dny pronajímat lidem za částku, kterou si sama stanoví. K jedné takové jízdence jsem tak nějak omylem přišla a vyšla mě na 35CHF, což je na švýcarské poměry fakt levný. Pro porovnání, jednosměrná jízdenka z Lugana do Vezia, což je asi 15 km, stála 7CHF. Co se mi ale hodně líbilo bylo, že při nákupu jízdenky jsem dostala kartičku s podrobným popisem toho kam mám jít, do kterého vlaku nastoupit a kde a jak přestoupit, i s časovým harmonogramem.

Co jsme dělali?

Původně nás mělo jet 6, což je už tak dost málo. Pak jsem ale dostala email, že kvůli koroně můžu očekávat, že budeme pouze 2-4. To mě docela vyděsilo, protože strávit dva týdny ve dvou s někým úplně cizím, kdo mi třeba nebude úplně sympatický... No nevím. Naštěstí se to ale nepotvrdilo, bylo nás 6 a všichni byli moc fajn. Hned na zastávce si nás vyzvedl farmář (a vlastně také starosta celé oblasti, jak jsme se později dozvěděli), u kterého jsme měli dva týdny pracovat. Můj prvotní dojem byl trochu poznamenaný tím, že jsme na místo určení dorazili jen 3, zbylí tři měli zpoždění a mně přišlo, že jsme něco zkazili a teď se to s námi potáhne :D. Naštěstí to tak ale nebylo, tyhle rozpaky jsme rychle překonali, a pak už to bylo jen lepší a lepší. 

V rámci kempu je poskytováno ubytování, jídlo a někdy i drobné kapesné. My jsme bydleli v atomovém krytu, který má ve Švýcarsku každé město a obvykle se využívá ke komunitním účelům. Měli jsme obří kuchyň, velkou společenskou místnost/ložnici, terasu, oddělené záchody a společné sprchy, což byla celkem sranda, ale jelikož nás bylo tak málo, tak jsme se obvykle stíhali vystřídat. Ohledně jídla jsme se dohodli tak, že každý den bude vařit jeden z nás. Suroviny jsme si vždycky sepsali předem, aby se stihlo nakoupit. Nutno říct, že náš "zaměstnavatel" na nás byl strašně hodný, a po všech směrech se o nás staral mnohem víc, než musel, dokonce nám často i vařil. 

Co se týče práce, v popisu v databázi stálo přibližně toto:

 

"Collect wood and stones, clean the chestnut forest and the pasturages, cutting grass using machines on sometimes steep slopes and cutting the branches and bushes with garden scissors, ameliorate paths and fix broken fences and preparing and putting the fences for the cattle in the mountains. Specific work tasks depend on the weather and other circumstances. In the beginning of each day, you'll receive more details about what needs to be done exactly. This project shows how agriculture can contribute to biodiversity and how, by taking care of the forest following the traditional methods, biodiversity can be supported. If these territories weren’t taken care of, there would be an imbalance in the biodiversity."

V praxi to znamenalo skoro každý den naskočit na korbu pick-upu, nechat se odvézt kamsi do kaštanového lesa a potom několik hodin sbírat popadané kmeny a větve, šplhat s křovinořezem po srázech a obřími zahradnickými nůžkami stříhat invazivní keře. Některé dny jsme taky míchali beton a opravovali napajedla pro krávy, vytyčovali nové pastviny nebo převáděli stáda. V životě jsem nebyla víc zpocená, špinavá a pomlácená, ale strašně mě to bavilo. Jednou jsme taky vyrazili vysoko do hor stěhovat napajedlo v podobě staré vany doprostřed louky, což byl celkem zážitek, protože zaprvé to bylo hrozně těžké, zadruhé jsme museli projít skrz stádo a zatřetí jsme celou dobu šli docela ve svahu, takže nás hrozně bolely kotníky. Ale zase jsme pak na sebe byli dost hrdí, že jsme to zvládli :D. A večer jsme se nevraceli, ale přespávali v takovém tom kamenném domečku, které občas potkáte na túrách v horách, nebyla tam elektřina ani signál a bylo to super. Večery obecně byly hrozně super. Kousek od našeho krytu byla hasičská nádrž, ve které se dalo koupat, takže jsme tam skoro každý den chodili smývat ze sebe pot a hlínu, jen ta voda byla trošku (dost) ledová, jelikož tekla z hor, ale to tak nějak patřilo k tomu zážitku. Potom jsme většinou společně vařili, hráli hry, pili, a tak podobně. Často se k nám připojil i náš hostitel se synem nebo s kamarády a všichni jsme si dlouho do noci povídali. Pokud by vás zajímalo národnostní složení, tak naši skupinku mimo mě tvořila ještě Francouzka, Ital, Holanďan, Švýcar a Maďar ve věkovém rozpětí 20-43 let. Co považuju za obří štěstí je, že jsme si všichni sedli a skvěle jsme spolu vycházeli, takže jsme si ty dva týdny vážně užili.

Náš volný víkend jsme využili k výletu do Lugana, kde jsme si půjčili loď a udělali si dvouhodinovou plavbu po jezeře, což bylo naprosto nádherný. Potom jsme se ještě prošli po městě a došli si na večeři, což byla super změna po všech těch těstovinách. No a v neděli jsme objevovali krásy přírody kolem "naší" vesničky. Došli jsme k řece, kde jsme se koupali a hráli Dixit, a na cestě zpátky jsme pak potkali stádo oslů a koníka. Jeden z večerů jsme taky navštívili závěrečné představení divadelního tábora, které bylo komplet v italštině, takže celkem sranda, ale náš hostitel nás aspoň pozval na zmrzku.

Prostě... Švýcarsko byla nejlepší věc, která se mi za poslední dobu přihodila, takže pokud zvažujete, jestli to zkusit, jeďte! Každý workcamp je jiný a jen těžko se dá ta zkušenost nějak obecně popsat, takže je lepší vyrazit a zažít si to na vlastní kůži. Já chci s workcampy rozhodně pokračovat, třeba i v Čechách. Docela bych si chtěla vyzkoušet i pozici koordinátora, protože věřím, že to bude zase trošku jiný zážitek, stejně jako kempy s 10+ účastníky. Jediné, co mě trošku mrzí je, že jsem nezačala už dřív, protože teď se mi to bude trošku špatně kombinovat se studiem. Tak snad zase příští léto :)

ANNA

Proč právě Guadeloupe?

Počasí

Ubytování

Jídlo a pití

Výlety a zajímavá  místa