Původně nás mělo jet 6, což je už tak dost málo. Pak jsem ale dostala email, že kvůli koroně můžu očekávat, že budeme pouze 2-4. To mě docela vyděsilo, protože strávit dva týdny ve dvou s někým úplně cizím, kdo mi třeba nebude úplně sympatický... No nevím. Naštěstí se to ale nepotvrdilo, bylo nás 6 a všichni byli moc fajn. Hned na zastávce si nás vyzvedl farmář (a vlastně také starosta celé oblasti, jak jsme se později dozvěděli), u kterého jsme měli dva týdny pracovat. Můj prvotní dojem byl trochu poznamenaný tím, že jsme na místo určení dorazili jen 3, zbylí tři měli zpoždění a mně přišlo, že jsme něco zkazili a teď se to s námi potáhne :D. Naštěstí to tak ale nebylo, tyhle rozpaky jsme rychle překonali, a pak už to bylo jen lepší a lepší. 

V rámci kempu je poskytováno ubytování, jídlo a někdy i drobné kapesné. My jsme bydleli v atomovém krytu, který má ve Švýcarsku každé město a obvykle se využívá ke komunitním účelům. Měli jsme obří kuchyň, velkou společenskou místnost/ložnici, terasu, oddělené záchody a společné sprchy, což byla celkem sranda, ale jelikož nás bylo tak málo, tak jsme se obvykle stíhali vystřídat. Ohledně jídla jsme se dohodli tak, že každý den bude vařit jeden z nás. Suroviny jsme si vždycky sepsali předem, aby se stihlo nakoupit. Nutno říct, že náš "zaměstnavatel" na nás byl strašně hodný, a po všech směrech se o nás staral mnohem víc, než musel, dokonce nám často i vařil. 

"Collect wood and stones, clean the chestnut forest and the pasturages, cutting grass using machines on sometimes steep slopes and cutting the branches and bushes with garden scissors, ameliorate paths and fix broken fences and preparing and putting the fences for the cattle in the mountains. Specific work tasks depend on the weather and other circumstances. In the beginning of each day, you'll receive more details about what needs to be done exactly. This project shows how agriculture can contribute to biodiversity and how, by taking care of the forest following the traditional methods, biodiversity can be supported. If these territories weren’t taken care of, there would be an imbalance in the biodiversity."

V praxi to znamenalo skoro každý den naskočit na korbu pick-upu, nechat se odvézt kamsi do kaštanového lesa a potom několik hodin sbírat popadané kmeny a větve, šplhat s křovinořezem po srázech a obřími zahradnickými nůžkami stříhat invazivní keře. Některé dny jsme taky míchali beton a opravovali napajedla pro krávy, vytyčovali nové pastviny nebo převáděli stáda. V životě jsem nebyla víc zpocená, špinavá a pomlácená, ale strašně mě to bavilo. Jednou jsme taky vyrazili vysoko do hor stěhovat napajedlo v podobě staré vany doprostřed louky, což byl celkem zážitek, protože zaprvé to bylo hrozně těžké, zadruhé jsme museli projít skrz stádo a zatřetí jsme celou dobu šli docela ve svahu, takže nás hrozně bolely kotníky. Ale zase jsme pak na sebe byli dost hrdí, že jsme to zvládli :D. A večer jsme se nevraceli, ale přespávali v takovém tom kamenném domečku, které občas potkáte na túrách v horách, nebyla tam elektřina ani signál a bylo to super. Večery obecně byly hrozně super. Kousek od našeho krytu byla hasičská nádrž, ve které se dalo koupat, takže jsme tam skoro každý den chodili smývat ze sebe pot a hlínu, jen ta voda byla trošku (dost) ledová, jelikož tekla z hor, ale to tak nějak patřilo k tomu zážitku. Potom jsme většinou společně vařili, hráli hry, pili, a tak podobně. Často se k nám připojil i náš hostitel se synem nebo s kamarády a všichni jsme si dlouho do noci povídali. Pokud by vás zajímalo národnostní složení, tak naši skupinku mimo mě tvořila ještě Francouzka, Ital, Holanďan, Švýcar a Maďar ve věkovém rozpětí 20-43 let. Co považuju za obří štěstí je, že jsme si všichni sedli a skvěle jsme spolu vycházeli, takže jsme si ty dva týdny vážně užili.

Náš volný víkend jsme využili k výletu do Lugana, kde jsme si půjčili loď a udělali si dvouhodinovou plavbu po jezeře, což bylo naprosto nádherný. Potom jsme se ještě prošli po městě a došli si na večeři, což byla super změna po všech těch těstovinách. No a v neděli jsme objevovali krásy přírody kolem "naší" vesničky. Došli jsme k řece, kde jsme se koupali a hráli Dixit, a na cestě zpátky jsme pak potkali stádo oslů a koníka. Jeden z večerů jsme taky navštívili závěrečné představení divadelního tábora, které bylo komplet v italštině, takže celkem sranda, ale náš hostitel nás aspoň pozval na zmrzku.

Prostě... Švýcarsko byla nejlepší věc, která se mi za poslední dobu přihodila, takže pokud zvažujete, jestli to zkusit, jeďte! Každý workcamp je jiný a jen těžko se dá ta zkušenost nějak obecně popsat, takže je lepší vyrazit a zažít si to na vlastní kůži. Já chci s workcampy rozhodně pokračovat, třeba i v Čechách. Docela bych si chtěla vyzkoušet i pozici koordinátora, protože věřím, že to bude zase trošku jiný zážitek, stejně jako kempy s 10+ účastníky. Jediné, co mě trošku mrzí je, že jsem nezačala už dřív, protože teď se mi to bude trošku špatně kombinovat se studiem. Tak snad zase příští léto :)

ANNA