O víkendu jsem se byla s mamkou, babičkou a naším psem (a Garrym, samozřejmě!) projít u Labe, kde takhle zjara rozkvétá spoustu bílých kytiček, které vytvářejí husté lesní koberce. Bohužel jsme tam byli ještě moc brzy, takže jsme místo koberců viděli jen jakási "prostírání", která ani nestála za fotku. Mnohem zajímavější byla urostlá paní, která se na začátku dubna neváhala jít vykoupat do špinavé řeky. A navíc náš pes je opravdu pes a ne žádný psíček, takže nás táhl závratnou rychlostí vpřed a na fotky moc času nebylo. Ze všech fotek jsem nakonec vybrala jen dvě, které jakž takž můžu publikovat. Fotka Garryho na pěšince mě stála mokrá kolena a nebohého cyklistu pohled na vyšpulený zadek. Fotka s chorošem zase tisíc klíšťat všude možne po oblečení (jako odměnu za utrpený šok jsem si koupila tonic v přilehlé letní hospůdce). Když jsem se po procházce vracela domů, všimla jsem si, že nám na zahradě krásně rozkvetly hyacinty. Sice je nemám moc ráda, ale chtěla jsem si je vyfotit asi jako důkaz, že už je opravdu jaro. Bohužel, dneska už to tak zase nevypadá. Pořád prší a je zima. Chtěla jsem vyrazit na brusle, což je moje oblíbená jarní aktivita, a nafotit kvetoucí stromy a místo toho uklízím. Tak snad to vyjde příští týden :)